Be wild

Be wild
Be wild

Be yourself

Be yourself
Be yourself

Be natural

Be natural
Be natural

Aneta: „Respektovali mě asi za to, že já respektovala je a jejich kulturu.“


Aneta Adámková pochádza z Prahy, no značnú časť života strávila v zahraničí. Je to už vyše roka, čo sa rozhodla vrátiť spať do Českej republiky. S Anetou sme sa zoznámili po mojom prílete do Ghany. To ona stojí za myšlienkou založenia neziskovej organizácie Nhoma, ktorá pôsobí v malej dedine Obo v hornatej oblasti výhodného regiónu Ghany. Aneta je vodcovský typ človeka a rozhodne sa s ňou nebudete nudiť. O tom, aké je to žiť na africkom vidieku a ako si vybudovať autoritu miestnych vie najlepšie Aneta.


Tvoje príbehy som vždy rada počúvala (hlavne keď vypadla elektrina a rozprávanie bola jediná forma zábavy). Pamätám sa, že si pred príchodom do Ghany žila v USA, v Londýne a v Nórsku. Prečo si si zvolila ako ďalšiu krajinu Ghanu? Aké boli tvoje prvé dni v Ghane?
Výběr Ghany byl docela náhoda. Žila jsem tou dobou v UK, a měla potřebu někam jet pomoci. Chtěla jsem do Syrie, ale nebylo snadné se tam dostat. Hledala jsem tedy na webu nějaké možnosti dobrovolnické pomoci, a Ghana splňovala moje finanční kriteria (možná kdybych pár týdnů před tím neobrátila cizí auto na střechu, tak bych jela jinam :) ).
Odjela jsem tam tedy přes organizaci Original volunteers. Měla jsem sbalené pouze příruční zavazadlo, že se za 3 týdny vrátím, a nastoupím na Leiden university. Ještě si pamatuju jak jsem při balení váhala mezi laptopem a burákovým máslem. Burákové máslo samozřejmě vyhrálo.
První den ve škole jsem přišla do 4. třídy, kde nebyla žádná učitelka. Ptala jsem se dětí kdy přijde, načež mi s klidem odpověděly že další den. Další den tedy přišla, ale jen proto, aby se rozloučila se školou. Prý už nedorazí. Moc jsem tedy nechápala co se bude dít dál, protože děti neměl kdo učit. Tak jsem se nabídla řediteli školy, že tam rok zůstanu a převezmu čtvrťáky.
Brzy mi byl ale nabídnut jiný projekt. Ve vesnici asi hodinu od školy byla komunitní knihovna o kterou se nikdo nestaral. Pustila jsem se do rekonstrukce, vyráběla poličky, vymalovala, utřídila knihy. Dokonce jsem si i pořídila mačetu, abych posekala trávu. Zavedla jsem tam dopolední programy pro školy, odpolední kroužky a doučování. S králem dané vesnice jsme se domluvili, že mi dá knihovnu na starost. Bohužel místnímu šéfovi té organizace se to moc nelíbilo, protože to pro něj byla jedna z cest, jak z anglických dobrovolníků tahat peníze. I přesto, že jsem zmobilizovala všechny ředitele a učitele místních škol, jsem nakonec musela ustoupit. On ten šéf té organizece byl tak trochu mafián. Odešla jsem tedy od této organizace a společně se Šárkou jsme se rozhodly založit nezikovku Nhoma.
To se odehrálo tak v prvních 5i týdnech.

Takhle to vypadá, když si děti necháte přerůst přes hlavu. Moji čtvrťáci o přestávce.

V Ghane si žila presne rok. Za ten čas sa v tvojom živote udiali veľké zmeny. Môžeš nám v skratke popísať tvoj rok v Ghane?
Jej, ve zkratce? Já už píšu knihu! Přijela jsem  - odjela jsem.
Nu dobrá... Tak tedy po těch pár týdnech jsem přemýšlela co dál. Našla jsem si bydlení v Obo, v jednom z králových baráků. Opravdu netuším zda mě tam nechal jen proto, že si přál abych se vdala za jeho syna.
Během působení v knihovně jsem zjistila, jak mizerně jsou na tom místní děti s porozuměním textu. V podstatě angličtině (oficiální jazyk) vůbec nerozumí, jen se ji učí před testy nazpamět. V Obo se nachází přibližně 5 škol. Obešla jsem je tedy, a domluvila se s řediteli, že každý týden odučím dvě hodiny ve třídách se staršími žáky, tedy v podstatě druhý stupeň. Hodiny byly zaměřeny právě na porozumění textu, kreativní myšlení, přednes a psaní.
Protože jsem skautka, tak jsem se také rozhodla že v Obo založím skautský oddíl. Byla jsem na to v podstatě sama, tak jsem to nabídla jen žákům jedné školy. Přihlásilo se přibližně 90 dětí. Naštěstí se to potom ustálilo na oddíl čítající okolo 25 černoušků. Dále jsem měla skupinky dětí na doučování, a po večerech jsem ještě chodila pomáhat do jednoho místního baru. Nebyly za to sice žádné peníze, ale dostala jsem najíst a napít.
Postupem času jsem se i nějak zapracovala do jejich systému. Podařilo se mi například získat jejich pojištění, což bylo docela omylem, protože na něj mají nárok jen ghanijci, ale to já nevěděla. Každopádně jsem ale ušetřila dost peněz za cestovní pojištění (i když teda co se týče mé české pojišťovny, tak to stále řeším).

S dětmi z oddílu hrajeme "na veverky"

Byla jsem jediný běloch ve vesnici, takže to občas bylo docela těžké. Hlavně jsem myslím i docela snížila docházku místních do kostela. Tam totiž věří, že pokud v neděli po cestě na mši potkají bělocha, už jsou dost požehnaní, a do kostela jít nemusí.
Ne, bylo to hlavně těžké v tom navazovat nějak s místními opravdové přátelství. Tam totiž něco takového moc nefunguje. Všechno je z praktického důvodu.  
Tohle je post ze dne, kdy jsem byla v Ghaně přesně rok:

1 year in Ghana... 4. 9. 2014
Zit v absolutne, jakoze absolutne jine kulture muze prinest mnoho zajimaveho, ale take urcitym zpusobem deformovat pohledy a hodnoty, na kterych si jinak zakladate. 
Naucila jsem se zit zivotem, ve kterem vlastne na nicem nezalezi, jedine co musite udelat je se ho nejak uchopit. Prezit. Uplne necekane jsem zjistila, ze nektere zakladni hodnoty ktere povazujeme za vseobecne spravne, muzou byt nekde uplne spatne, a naopak. A naucila jsem se je pochopit a respektovat. Ne vsak prijmout.
Ja ktera jsem se driv bala se v posteli pritisknout ke zdi, ze tam bude bazilisek, jsem zvladla mnoho noci sama doma bez elektriky, v priserne bource, lijaku zaplavujici byt. Ja ktera si vzdy na prazdniny brala s sebou dostatek veskereho obleceni, jen abych nedej Boze nemusela neco rucne prat, kazdy tyden peru v ruce obsah ohromneho pradelniho kose. Prestala jsem na cas psat blog, protoze se mi cestina zhorsila na tolik, ze se to uz ani neda cist. Take bych necekala, ze se mi v zemi kde je urednim jazykem anglictina podari tento jazyk zkomolit a prizpusobit se mistni tzv.: broken english. Zjistila jsem, ze prace neziskovek nemaji v techto oblastech absolutne zadny smysl, pokud se komunita sama nechce zapojit. Naucila jsem se, ze je absolutne normalni dloubat se v nose a drbat kdovikde, ale jakmile pouzijete levou ruku k zamavani ci podani neceho, je ohen na strese. Prezila jsem v podminkach mistniho zdravotnictvi. A to vam rikam! Kdybych tady mela rodit na jejich sale, tak jen co by se dite narodilo, otevrelo oci a rozhledlo kolem, spachalo by sebevrazdu. Vsichni chteji mit penize, ale vetsinu casu prospi. Lide se zde boji riskovat, udelat krok navic, zmenit neco, byt odlisny. Ale pak nadavaji ze se Ghana neposouva kupredu.
Kdyz prsi, kdyz nefunguje elektrika, kdyz cekate dlouho u doktora, kdyz se Vam neco rozbije, ci cokoli spatneho se stane, muze za to bud prezident, ci zly spirit (za dest a eletriku ale vzdycky prezident). Smirila jsem se s tim, ze sousedi tomu prisernemu kohoutovi krkem nikdy nezakrouti, a ze pani ve stanku pod oknem nikdy mrkev prodavat nebude.
Videla jsem v ohromnych rozdilech bidu a bohatstvi, slzy a smich, beznadej a nadeji, nemoc i uzdraveni, krasu i hnus, Videla jsem dzungli, vodopády, ocean. Stanky kde se povaluji spící prodavacky ktere neprodávají mrkev a jiné stánky, kde zas neprodávají nic jineho než mrkev.Zila jsem v zemi kde neznaji brusleni, Star Wars a nevi ze svetr patri pod bundu. Zatim sama nevim k cemu vyuziji zkusenosti zde nabyte, ale verim ze jednoho dne na to prijde. 

U doktora v nemocnici. Většinou čekáte tak 6 hodin. Nezáleží na bolestech a stavu. Po čase jsem zjistila, že když se rozbrečím, tak to pomáhá. Čekací doba se sníží občas i na polovinu.

V oblasti Kwahu nepôsobí veľa belochov. Pre deti sme boli atrakciou a dospelí sa nás snažili natiahnuť o každé peso. Tebe sa však podarilo vybudovať si autoritu a zapadnúť do miestnej komunity. Ako si to dokázala?
Jedna z výhod určitě byla ta, že jsem se celkem brzy naučila základy jejich jazyka. V dalších případech jsem to alespoň předstírala. Děti ve škole si například myslely že plyně hovořím a rozumím jim. Dokázala jsem pochopit o čem se lidé baví, a když to bylo o mě, tak vycítit zda je to v dobrém či ve zlém. A pokud ve zlém, tak jsem je uměla pěkně po ghanijsku setřít :)
Možná to také bylo tím, že jsem se jim věnovala. V té Ghaně čas úplně jinak utíká, takže mi nevadilo se po cestě zastavit u všech lidí čekajících, prodávajících, poflakujících se na ulicích, dát se s nimi do řeči, pochovat dítě, ochutnat jídlo. Oceňovali, že se vůbec nebráním jejich tradicím, a právě naopak se jich chci zúčastnit.
Respektovali mě asi za to, že já respektovala je a jejich kulturu. Tančila na jejich hudbu, chodila s nimi do kostela, sledovala jejich filmy, jedla jejich jídlo (a stejným způsobem... před nedávnem mi jedna kamarádka řekla, že si všimla, že už jsem se odnaučila jíst rukama :) ).

Palmová neděle. Bylo to nádherné, kam se na to hrabou nějaké kočičky. Lidé se zde vždy v neděli vyšňoří, a každý zamíří do jeho kostela. Potkáte tam mnoho církví, ale u mě vede Disco Christo Church.

V Obo si vyučovala angličtinu a po škole si viedla klub s rôznymi aktivitami. Ako vnímaš zmýšľanie detí a ich prípravu na hodinu? Kde je podľa teba najväčší problém?
V tom že vstávají ve 4 ráno a neslaví Vánoce :) Problémů je tam asi víc. Tak zmíním ty co považuji za největší.
Jedním z nich je ten, že přestože je angličtina oficiální jazyk, tak má Ghana 12 různých kmenových jazyků, a potom dalších cirka 50 nářečích. A ty kmeny si mezi sebou nerozumí. Musí být obtížné zavádět v zemi společné systémy, když si mezi sebou navzájem nerozumí. Starší generace anglicky vůbec nemluví. Děti tedy slýchají angličtinu pouze ve škole, a to od učitelů, kteří jsou v podstatě první generace, která se ji začala učit.
Další problém je ten, že rodiče nevnímají školu jako důležitou součást života. Pokud je potřeba vydělat peníze, dítě jde prodávat na ulici. Pokud je potřeba zajít pro banány, dítě jde s mačetou do buše. Lidé tam žijí ze dne na den, a vzdálená budoucnost je pro ně nepředstavitelná. Proč by tedy dítě mělo plnit školní docházku, jejíž výsledky se ukážou až za pár let, když nyní je potřeba zajistit potravu. Což dle mého názoru už v těch rozvinutějších městech a vesnicích neplatí. Lidé se snadněji dostanou ke zdrojům. Jen je těžké změnit staré způsoby a přemýšlení.
A úplně největší problém vnímám v tradičním náboženství (přestože ho tedy respektuji). Pokud věříte tomu, že za všechny vaše úspechy i neúspěchy může nějaký spirit, tak se nikam nedostanete. Dítě je překvapené když neudělá zkoušku, přestože celý týden předtím strávilo v kostele. Když se zeptám, zda se také učilo, tak na mě kouká jako na zjevení. Taxikáři, prodavačky a další platí velké peníze šamanům za speciální ochranu při práci. Pokud se vám nedaří, nejspíše vaši rodinu někdo proklel.

Pod tento vodopád místní nechodili. Prý se tam ukrývá zlý duch. Škoda, přicházeli o skvělou sprchu a "pračku"

Taková vtipná historka. V jedné třídě jsme rozebírali událost, která se stala na severu Ghany. Nějaká prasnice tam porodila sele se sloními rysy. Mělo prodloužený rypák a větší uši. Veterinář přišel s logickým vysvětlením, šaman s tím, že prostě zlý spirit nakázal prasnici mít sex se slonem. Řešila jsme s dětmi, k jaké verzi se přiklání ony. Většina teda byla pro zlého spirita. Prasnici tu znají, jen musím říci, že jejich domácí zvířata jsou tak o třetinu menší než naše. Tak se jich ptám, kolik z nich někdy vidělo slona naživo. Nikdo (častý omyl nás Evropanů – na slona nenarazíte ani v Africe jen tak na ulici, vyskytují se jen někde).
Vzala jsem tedy křídu, nakreslila něco na tabuli a povídám: Takhle přibližně vypadá penis slona (nebo alespoň toho v zoo v Troji), vaše prasnice jsou téměř té samé velikosti. Vysvětlete mi někdo prosím, jak se to mohlo stát.
Nu, a v tu chvíli přišel do třídy ředitel, a vysvětlovat jsem měla co já :)

Have you EVER ever seen an elephant having sex with pig?

Dedina Obo sa nachádza medzi pohoriami Kwahu. Má bujnú vegetáciu, ktorá drží vlhkosť a preto je dobre zásobovaná vodou. Napriek tomu nie je v Obo zavedený prívod vody do domov a príbytkov. V dome, kde sme bývali, boli kohútiky, umývadlá, sprcha a splachovacie WC. Napovedalo to tomu, že tam v minulosti bola zavedená voda. Z akého dôvodu bol prívod vody zastavený?
Píšeš, že je dobře zásobovaná vodou. Tak to také úplně není. V období sucha hodně pramenů vyschne, a občas musíš docházet hodně daleko, abyses mohla večer vykoupat.
A ano, opravdu v Obo byla kdysi tekoucí voda. Někdy okolo roku 1995. Bohužel později se rozbila nějaká část vodovodního systému, a nikdo to už neopravil. Takhle to funguje téměř se vším. Nabouráš auto, tak ho tam prostě necháš, dojdeš domů po svých, a auto za čas zrezivý. Za tu vodu může například střídání politických stran. Některá strana se rozhodne pro rozšíření vodovodnho systému, ale jakmile skončí její volební období, tak ta další strana se tomu vůbec nevěnuje, a začne něco úplně jiného. Nebo to dopadá podobně jako když Česká republika darovala jedné africké zemi traktory, jednoho dne došel benzín, a traktory stojí na tom poli dodnes. Kdysi také například byla v Ghaně železnice. Ta skončila podobně jako naše potrubí v Obo.

Registraci voličů dělali moji kolegové ze školy, tak jsem se jim rozhodla trochu pomoct. Přinesla jsem laptop, repráky, karty a bonbóny. Počty registrovaných se stejně nezvýšily, čemuž se ani nedivím. K tomu abyste se mohli zaregistrovat potřebujete dva ID dokumenty. Což je pas a řidičák. Pas má asi 1/3000 Ghanijcu a řidičák většinou tak 1/1000 většinou ale neví kde...

Ghana je v porovnaní s inými africkými krajinami pomerne rozvinutá krajina. V hlavnom meste Accra je od pravej talianskej reštaurácie, cez kino, KFC, nákupné centrum až po detské ihrisko snáď všetko, čo je u nás v Európe a iných vyspelých krajinách bežné. V Obo, ktoré je vzdialené 3 hodiny od Accry, nie je nič zo spomínaného.  Nechýbali ti tieto vymoženosti nášho sveta? Ako sa dá vystravovať na vidieku v Ghane, keď tam nie je dostať nič z toho, načo sme zvyknutí? A ako to je s voľným časom, aké aktivity sa tam dajú vykonávať?
Vymoženosti mi popravdě vůbec nechyběly. Co mi po čase začalo chybět, byla možnost volby. Ať už to bylo o tom kam dnes půjdu, co budu jíst, co si budu číst, na co se budu koukat. Žádná možnost výběru.
Buď to bylo tím, že jsem neměla téměř žádné peníze, nebo tím, že tam ty věci prostě nebyly. Lidé o to ani zájem neměli. Jim nevadilo každý den jíst to samé, nemít knížku k přečtení. Za to Ghanijce obdivuji. Jim vůbec, ale vůbec nevadí hodiny čekat, či se jen tak nudit.
Klasický výdělek v Ghaně byl okolo 120 cedis. Když si to vynásobíte 6i, tak dostante měsíční plat v korunách. Za to se dá bydlet, najíst se. Pokud ale máte rodinu, tak už je to samozřejmě problém. Proto potom většinou rodina investuje jen do nejstaršího syna v rodině. Dcery to mají těžší, rodiče za ně nechtějí vůbec utrácet. Ty si proto potom v mladém věku hledají muže, s tím otěhotní, a ten se o ně musí postarat. Ale mladistvé těhotenství, vztah můžu a žen, to už je zase jiná kapitola.
Aktivity které vykonávají ve volném čase? Rádi sledují fotbal, spí, jen tak sedí.

Moje první pokusy o pravé Ghanijské jídlo. Základem je vždy cibule, zázvor, česnek a pálivá paprika. 

„Hawking“ alebo pouličný predaj je zdrojom príjmu značného podielu Ghaňanov. Tejto „práci“ sa venujú nie len dospelí, ale mnohokrát aj deti. Vedela by si nám popísať pracovný trh v Ghane? Aké práce sú najlepšie platené a aké vzdelanie je k tomu potrebné? Za akých podmienok sa môže expat zamestnať v Ghane?
Hlavně musím odlišit hlavní město Accra a druhé největší Kumasi. Tam jsou podmínky úplně jiné. Všechny ty moje zkušenosti jsou z vesnic a menších měst, kde si většina populace vydělává taxikařením, učením, v nemocnicích a pouličním prodejem. To je v podstatě vše, protože v těchto místech nejsou žádné firmy, společnosti a podobné pracovní příležitosti. Nejlépe placené, to asi nepovím, ale hádala bych, že to bude nějaký businessman v Ghaně. Lidi často jezdí do USA či Evropy, kde nakoupí nějaké věci, které potom prodávají. Tito lidé na tom můžou docela zbohatnout.
Co se týče zaměstnání v Ghaně. Tak klasicky na to potřebuješ vízum, ale záleží co chceš dělat. Na vesnici moc bělochy nechtějí zaměstnávat, protože většina lidí neumí anglicky a bojí se, že by jim museli platiti mnohem víc. A tam vlastně ani není kde zaměstnávat, každý má svůj byznys.V Accra to opravdu netuším. Nikdy jsem to nezkoušela.  
Já tam například chtěla rozjet mango byznys:

Obo novinky 5. 5. 2014
Přemýšlela jsem, že tady rozjedu podnik. Pošlu někodo do buše natrhat mi manga, pak z nich udělám dřen, zmrazím, některá poliju čokoládou a budu prodávat za 4 koruny. Prostě takový mango mrož žejo!
Jenže pak mi došlo, že jsem běloch a mé peníze rostou na stromech, hned vedle mangovníku. Takže by to nikdo nekupoval, a chtěli to zadarmo.
Ach, těžkdý život bělocha.
Každopádně jsem podnik ještě nezavrhla. Teď jen vyslat někoho s košíky nějaké natrhat. Před barákem mi jeden roste, patří sice farnosti, ale řekli mi, že já můžu kdykoli. Ale tam jich moc nenatrhám.
S tím čokoládovým obalem jsem to možná take trochu přehnala. Čokoládu tady nevedou. Docela překvapivé, když je tu takových kakaovníků, že by i srdce Willyho Wonky zaplesalo, a místo Umpalumpů by najal ghanijce
Počkat počkat, můžu tedy sbírat kakaové boby, vyrábět čokoládu, a tu pak prodávat!  
A jsem opět u toho. Jsem běloch, nikdo by nic nekupoval.
Těžký život bělocha, jdu se přejíst avokádem, kterého mi sousedka donesla koš. Asi se jí ještě nedoneslo, kdo jí předminulou noc zplundroval pomerančovník.

Jak to dopadlo? Udělala jsem dřen, zamrazila…. A pak asi týden nefungovala elektrika.

V našej kultúre nie je akceptovaná polygamia. Ako to je v Ghane? Môže mať muž viacero žien či žena viacero mužov?
V Ghaně může mít muž více žen. Naopak to nejde. Většinou to tak mají muslimové, a potom bohatší lidé. Ve velkých městech se to ale už moc nenosí, snaží se tam přizpůsobit našemu stylu kultury. Zatímco na vesnici, pokud by měl král jen jednu ženu, tak by byl za pěkného chudáka. Ukazuje to totiž i míru bohatství. Pokud se dokážeš postarat o více žen, tak asi nemáš hluboko do kapsy.

Kingův trůnní sál. Audience byly většinou ve čtvrtek od 10i hodin. Já k němu mohla na snídani téměř kdykoli.

Pitná voda v sáčkoch (v pytlíkoch :) ), taxíky namiesto MHD, chop bary (= stánky s jedlom) a tro tro (= dodávka prerobená na minibus). To sú moje asociácie, keď sa povie Ghana. Aké zážitky či slová napadajú teba v spojení s Ghanou?
Asi moje kočka Funky, kterou mi tam snědli. Krásné počasí, nádherná příroda. Také se mi vybaví monzunové deště a jeden večer, kdy mi odnesli z baráku střechu, vybaví se mi kopec, který jsem každé ráno šlapala do školy, ... je toho spousta, žila jsem tam dlouho.

Čo by si odporučila a poradila cestovateľom, ktorí sa chystajú do Ghany?
Ať ty místní lidi respektují a nechovají se k nim jako hulváti.
Ať se nesnaží před nimi působit jako nějací nadlidi, kterým strom s penězmi roste za barákem. Protože oni tomu potom opravdu věří.
A až se někdy zastaví v Obo, tak ať vyřídí celé vesnici, že je Aneta pozdravuje. A oni budou vědět.



No comments

Mira Wild, 2017. Powered by Blogger.