Be wild

Be wild
Be wild

Be yourself

Be yourself
Be yourself

Be natural

Be natural
Be natural

Tereza: „Když jsme se dostali na ostrov, přítomností Masajů jsem byla zaskočená. Opravdu, jako vášnivý konzument National Geographic dokumentů, se mi při slově Masaj vybaví okorálkovaní indiáni skákající kolem ohně.“


Tereza Šulcová je mladá, ambiciózna češka s veľkým srdcom. S Terezou sme sa spojili cez Facebook. Zaujal ma jej projekt „I am Masaai“. Veľmi ma teší, že sa stále nájdu ľudia, ktorí sa púšťajú do takýchto neľachkých výziev. O čom je projekt „I am Masaai“ a ako to celé vzniklo nám už povie Tereza.

Ahoj Tereza :)
V prvom rade by som sa ti chcela poďakovať za spoluprácu. Tvoj (Váš :)) projekt ma natoľko zaujal, že som si prečítala všetky Vaše posty na blogu a to sotva čítam svoje články. Môžeš mojim čitateľom priblížiť projekt „I am Masaai“?
Díky moc, jsem ráda, že o projekt je zájem a zaujal Tě do takové míry :) Musím říct, že na články od Edwarda vždycky nedočkavě čekám i já. Jsou to neuvěřitelné příběhy, jiný svět.
Celý projekt jsou paralelně vedené aktivity, aby Edward a jeho rodina získali finanční prostředky na školné pro děti, na dobytek a základní potřeby. Edward je první Masaj na světě, který píše svůj blog. Vidím to jako vysoce edukativní, protože to, co vám řekně on, se nikde jinde od nikoho nedozvíte, ale i neskutečně zábavnou formu. Často jsem sama při čtení dojatá k slzám nebo se směju na celé kolo. Edward se díky tomu učí pro něj zcela nové věci - jak funguje reklama na Faceboku, jak je možné, že by mu úspěšný Youtube channel mohl přinést peníze, zlepšuje si agličtinu a vlastně to dělá krásnou formou. Sdílí svůj deník, svůj život.


Ako to celé vzniklo?
Edwarda jsem poznala na dovolené na Zanzibaru letos v únoru. Dovolená tam byl můj sen a všem můžu vřele doporučit. Mně navíc opravdu změnila život a je mi jedno jak kýčovitě to může znít.
Když jsme se dostali na ostrov, přítomností Masajů jsem byla zaskočená. Opravdu, jako vášnivý konzument National Geographic dokumentů, se mi při slově Masaj vybaví okorálkovaní indiáni skákající kolem ohně (s nadsázkou samozřejmě). Tam jsme je viděli chodit po pláži, prodávat šperky turistům, hrát billiard (což byl pro mě v danou chvíli největší paradox..jako, cože? :)) a poslouchat hudbu ze svých smartphonů. Edward mě oslovil na pláži jako jakoukoli jinou turistku. Musím říct, že mě paralizoval. Vysoký, hrdý, s krásnou angličtinou, inteligentní, gentleman, nevtíravý. Jen se ptal, odkud jsem, jak se mi Zanzi líbí, klasika (pracuju v salesu, vím, jak začíná prodejní rozhovor :)). Naše konverazce se ale k žádnému prodeji nedostala. Zapovídali jsme se na téma Masajů, co tam dělá, jak se tam dostal atd. Od toho dne jsem s ním trávila vlastně každý večer. Vždy jsme je pozvali k nám na hotel, nabídli jim něco dobrého (je tak hrdý, že např. účelově ho pozvat na večeři prostě nešlo, koupit mu jídlo nebo cokoli jen pro něj, odmítl by - takže jsem neustále předstírala, že už nechci nebo nemůžu :)) a povídali jsme si.
Pověděl mi, že chodil na univerzitu (vzdělávání), ale musel skončit, protože neměl peníze (resp. krávy) na to, aby si mohl školné zaplatit (jeden semestr je cca 1 milion TZS, cca 450 USD, k tomu ubytování, jídlo, oblečení, knihy, pomůcky...). Okamžitě mě napadlo, že mu školu zaplatím, a to jsem mu taky nabídla. Byl nadšený, znamenalo to pro něj splněný sen. Musím říct, že pro mě je on jeden z nejinteligentnějších lidí v mém okolí, s ohromným potenciálem. Když se o tom bavil s rodiči, došli k tomu, že si ale školu zkrátka nemůže dovolit. Byl by mimo domov další 3 roky, bez toho aby nosil domů peníze. Kdo by se o ně staral, pomáhal s dobytkem a kdo by je finančně podporoval?
I přesto, že to byl pro mě risk a věděla jsem, že o ty peníze můžu zkrátka přijít, nebudu mít kontrolu nad tím, jak je ve skutečnosti využije, jsem si řekla, že už jsem si vživotě koupila víc blbin a přišla o víc, takže jsem mu peníze poslala. Poslala jsem těch 450 USD, aby mohl koupit telátka. Koupili jsme je nakonci období sucha, podvyživená, malá (když mi poslal první fotku, byla jsem přesvědčená, že to nepřežijou). Bylo to milé, každý den mi volal, aby mi řekl, že už má peníze, že masajský trh je ve čtvrtek, dokonce mi posílal fotky (přes whatsapp - ano, všude je signál mobilního internetu), abychom se poradili, které tele má kupit (jak to mám vědět, kup to černobílé :-D). Když jsem slyšela a cítila, jak je on i celá rodina nadšená, nejlépe utracené peníze v životě, na 100%.


Na Vašom blogu, ktorí spolu s Edwardom píšete, sú veľmi autentické články zo života Masaja a človek sa na nich pobaví, ako aj dozvie niečo nové, niečo, čo sa nedočíta hocikde. Masaj, ktorý píše blog. Predpokladám, že to bol tvoj nápad. Ako si ho presvedčila, aby sa dal na písanie blogu?
Tohle bylo opravdu vtipné :) Ano, byl to můj nápad, chtěla jsem jeho rodině nějak trvale pomoct (ne se dostat do bodu, kdy jim budu posílat pravidelně  peníze, oni na ně budou čekat a nebudou se o nic sami snažit). Největší výzvou bylo, vysvětlit Edwardovi, co je to „blog“, proč by ho měl psát („Tereza, koho to bude zajímat, je to normální život, nemám co zajímavého říct.“), jak mu to může přinést peníze, k čemu je to dobré („Co to je reklama? Když něco potřebuju a mám peníze, tak si to koupím, když to nepotřebuju, tak si to přece nekupuju? Kdo tu reklamu platí? Proč máte reklamy?). Jinak byl ale psaním jako takovým nadšený. Vysvětlila jsem mu, že si zlepší angličtinu, a že se jednoduše nebude doma nudit (toho času už nebyl na Zanzi, ale s telátky doma). Při mé návštěvě ve vesnici jsem mu dovezla telefon s androidem, který jsem pro něj získala darem, který umí slušná videa i fotky (pořád to ale zdaleka není ono, bohužel se nedá použít všechno co mi posílá).


Myslím, že jsem mu ten nápad prostě prodala přes to, že bude první a jediný Masaj, kdo bude něco takového dělat, že může opravit mnoho předsudků, které o masajích kolují. Vlastně tak dělá to, co chtěl studovat na univerzitě. Učí, vzdělává a navíc baví. Minimálně mě ten kluk vážně baví :)

A aké sú reakcie okolia?
Reakce okolí jsou různé. Já jsem pro Afriku a pro celý projekt nadšená, nechala jsem tam kus srdce, to se nedá popsat, takže dost lidí svým zapálením dokážu nakazit :) Jinde jsou reakce různé. Nedávno jsem dávala kratičké video, jak si Edwardův synovec hraje na motokáře. Opravdu miluje motorky, tráví den pobíháním po dvorku a vrčením na pusu (v červnu mu dovezu odrážedlo pro radost, bude to hračka století :)). Těch nechutných rasistických a xenofobních nadávek na to dvouleté dítě (primitiv, stromolezec, negr) a těch sprostot na mou osobu při nulové znalosti místích reálií, informací o mně, o masajích (např. masaj = muslim, což je ale neskutečná hloupost), to mi zůstal rozum stát. Zdůrazňuji, že v příspěvku nebyla ani zmínka či prosba o podporu stránky nebo příspěvku do projektu, prostě jen video s malým klukem „na motorce“. Doporučuji ten příspěvek ve skupine Motorkáři CZ/SK na Facebooku najít, možná vám to otevře oči, mě to rozbrečelo.


Dál jsem se rozhodla pomoct dospělému klukovi. Děti jsou pro charitu samozřejmě atraktivnějíš, navíc já náš projekt nevidím úplně jako charitu, ale možná jako start-up :) Moje rodina mě podporuje. Zpočátku to brácha považoval za „zábavu na prázdniny“, chtělo to čas a víc jim o tom povyprávět. Mamka přispívá pravidelně (Světlo pro Afriku). Teď poslala i nějaké dárky na mou další cestu, sdílí videa, což taky moc pomáhá. Babi poslala dioptrické brýle, podílejí se. Měli asi strach. Koneckonců, je to Afrika (a já se bála taky, zcela upřímně, když jsem jela poprvé sama, jen jsem dělala hrdinku). Zkušenost a eye-opening, který jsem zažila já, to je nepřenosné, to se musí prožít. A upřímně, nemůžete dostat lepšího bodyguarda než Masaje :) 


V poslednom článku Edward píše, ako cestoval do Dar es Salaam a na Zanzibar, aby si našiel prácu. Nevedel, kde bude spať, peniaze mal iba na cestu a nevedel, čo bude robiť. Po štyroch mesiacoch si našiel prácu. 25 dolárov na mesiac a z toho 20 dolárov posielal rodine. Na Zanzibare je veľa Masajov, ktorí predávajú šperky turistom a snažia sa ako tak zarobiť nejaké peniaze. Aké okolnosti donútili Edwarda opustiť rodnú dedinu a cestovať za prácou tak ďaleko?
Edward necestoval za prací poprvé. V Tanzánii není žádné vzdělání zdarma (stejně jako zdravotnictví), proto si rodina ne vždy může dovolit poslat děti do školy. Na první stupeň chodil Edward do školy v jiné vesnici vzdálené cca 8 km - každý den ráno tam, každý den odpoledne zpět. Později dostal kolo. Jednou upadl a drát mu propíchl nohu, kůži u holěně. Bylo mu asi 10. Drát, který koukal skrz, prostě vyndal, kolo zahrabal, aby mu ho neukradli a došel domů. Neuvěřitelné. Toho času ještě platili školu rodiče, od druhého stupně už si o každých prázdninách jezdil přivydělat na školu do Daru nebo na Zanzibar. Bylo mu tehdy cca 14 let. Stejně tak to bylo s univerzitou. Prodával krávy, aby měl peníze na školné, ubytování a stravu a s kombinací  s opravdu krutým suchem loni, se dostal do bodu, kdy už žádnou krávu prodat nemohl. Rodina by neměla žádné prostředky na nákup základních věcí a hlavně ani žádné mléko, které je při nedostatku financí jediné co i několik dní „jedí“, pijí (mimochodem lahůdka, mňam) a musel za prací. Je to pro ně obtížné, jsou minorita a vztahy se svahilským obyvatelstvem jsou při nejmenším napjaté. 
Masajové jsou standardně najímaní na „podřadné“ práce za minimální mzdu. Dělají security, uklízejí, někdy provádějí průvodce, tancují v hotelích... Rodina  je v této zoufalé situaci stále. Telátka ode mě jsou ještě mladá, a jak jsi možná četla na blogu, jsou tam další příběhy, které situaci ještě komplikují.


„I am Masaai“ je začínajúci projekt. Napriek tomu ste plne aktívni na sociálnych sieťach ako aj na blogu. Aké sú možnosti pre ľudí, ktorí by Vám chceli nejakou formou pomôcť?
Děkuji za zmínku a díky, snažíme se. Já projektu věnuji veškerý svůj volný čas. Udržet zájem a „sledovanost“ na sociálních sítích, získat čtenáře na blog, všechno je to pro mě nové. Lidé nás mohou najít na Instagramu, Youtube, Facebooku a samozřejmě na blogu.
Pokud by někdo chtěl pomoct přímo, podařilo se mi po mnoha útrapách a vypisování projektu ve třech různých jazycích, po odmítnutí ze startkickeru, starteru, HitHitu (teď nám projekt teda také schválili, když jsem se nedala :)) navázat spolupráci s crowdfundingovou platformou Nakopni.me (kterým tímto děkuji, jsou jediný, kteří mě neodmítli a dělají i charitativní projekty, nejen business  start-upy). 


Takže každý má možnost přispět na nákup kraviček, obnovení stáda pro Edwardovu rodinu. Díky tomu budou moci opět začít žít standardním způsobem života - obchodovat s krávami, mít dostatek mléka atd. Za každý příspěvek, a možnost je už od 200 Kč, dostanete masajský dárek - pohled, originální náramek, kanga (velký šátek, část tradičního oblečení), osobní video s poděkováním apod. Kromě toho a hlavně uděláte důležitou věc, doslova a do písmene můžete někomu zachránt život. Celková částka, kterou chci nasbírat, je 30.000 Kč. Teď nám chybí cca 25.000 Kč. Ráda bych peníze dovezla už v červnu při své další cestě, abych mohla pro investory i natočit jejich nákup a ti by tak měli krásnou a okamžitou zpětnou vazbu na svou pomoc. Snad se to podaří... Navíc kurz koruna dolar je teď pro naši věc více než nakloněn :)


Mám jednu otázku, ktorá mi nedá spávať odkedy som čítala Váš blog. Aká je cena za také teliatko? Akú veľkú hodnotu tam má dospelá krava a ako dlho vyžije rodina z predaja takejto dospelej kravy?
Cena kravičky je různá. Závisí od jejího zdraví, velikosti, od sezony (taková kráva ma samozřejmě větší cenu v období sucha). Taková krásná kravička může stát 300-400 tisíc TZS, tj cca 150-200 USD. Pro představu - 100 kg kukuřice, z níž dělají tradiční kukuřičnou kaši „Ugali“, stojí od 130-160 tisíc TZS a rodině takový pytel stačí cca na měsíc. Jedna kráva je tak uživí na 2-3 měsíce.
Kráva je ale tradičním platidlem mezi Masaji.  Když se Moran (válečník) chce oženit, musí si ženu de facto koupit od jejích rodičů. Cena je okolo 20 krav. Edwardova rodina má krav nyní 6. Edward sám má jen telátka ode mě. Ve svých 31 se ted nemůže ani oženit, založit rodinu, nic.


Proto se např. o našich 5 telátek úžasně stará. Chová je v lese, což je výš, je tam lepší a kvalitnější tráva, ale je to více než 7 km daleko od vesnice. Často u nich musí i přespat, hlídat je v noci. Protože naši chlapci jsou velmi živí a chodí v noci na výpravy. Jedno tele už jsme jednou málem ztratili - článek je možné najít na blogu. Docela zážitek. Protože je to místo už daleko od vesnice, je také větší riziko setkání se lvem nebo hyenami. Pravidelně dělá telatům postřik proti bakteriím a hmyzu, kontroluje jak jedí, kolik spí a pravidlně mi posílá fotky. Je to úžasné.

Ďakujem ti za rozhovor. Na záver by som ti chcela dať priestor k tomu, aby si nám niečo povedala o Vašich plánoch do budúcnosti.  
Máme několik primárních cílů - sehnat peníze na obnovení stáda (to je kritická záležitost); dále bych chtěla rodině (a tedy celé vesnici) opatřit solární panel, aby měli elektřinu. Edward chodí telefon nabíjet do cca 5 km vzáleného města. Pěšky, obden.
Zrovna minulý týden jsem koupila letenku. Moje druhá rodina mi chybí, takže po 2 měsících jedu zpět, zase s nějakými dárky - deky, svetry, poptávka je po pláštěnkách a tak. Minule jsem dovezla pastelky a omalovánky pro děti. Neskutečné. Dělali jsme malovací soutěž za bonbony, obrázky mám vystavené doma; bublifuky, které teda nenapadly mě, ale přítele mé kamarádky. Na Youtube můžete najít krásné video. Dokázaly foukat bubliny 4 hodiny vkuse :) Prostě paráda. Odpočítávám hodiny...


Moc bych si taky přála, aby se Edward přijel za mnou podívat do Čech. Přeje si vidět sníh, a hrozně bych chtěla, aby se rozjel náš blogYoutube, aby mu to přineslo aspoň pár dolarů měsíčně. Peníze, které si sám vydělá. Nedokážete si předsatvit, jak by byl na sebe pyšný. Zažil toho hodně, ale nikdy ne úspěch. Chci mu to dopřát. Aby mohl říct: „Tohle jsem dokázal, to je moje práce.“
A Tobě moc děkuji za prostor. Afrika se okamžitě stala srdeční záležitostí. Asi je to z obsáhlosti mých odpovědí cítit. Díky moc.



No comments

Mira Wild, 2017. Powered by Blogger.